Pěkně od začátku
K novému
majiteli se většinou štěňata dostávají v rozmezí 2-3měsíců věku.V tomto
období se k opravdovému cvičení nedostaneme ani náhodou, ale přesto
můžeme udělat hodně, hlavě pro to , aby náš budoucí šampión byl vyrovnaný a
práce s ním nám byla radostí.
Nejdříve začínáme budovat „něco“ co budeme později mockrát potřebovat a to je
důvěra.Zatím malé štěňátko se učí, že nám může věřit a pokud budeme dobří,
spravedliví a budeme dodržovat jasně stanovená pravidla vychováme psa,který
za nás bude dýchat a o našich povelech nebude uvažovat, protože bude vědět,
že všechno co po něm chceme je pro něj dobré.To nás, ale k mnohému
zavazuje a vkládá na naše bedra kus odpovědnosti.Důležité je při získávání
důvěry neklást na pejska nepřiměřené nároky.Chtít po něm pouze cviky a úkoly,
které může splnit a nejsou mu nebezpečné nebo jejich plnění nepříjemné.To vše
musí být krok za krokem, časem(dodávám po letech) bude pes plnit i
úkoly pro něj nepříjemné a nepřirozené.Ale to až po té co vám bude plně
důvěřovat.
Takže
budování důvěry je to , s čím začínáme hned.K tomu hned v prvních
dnech a týdnech přibude obojek a vodítko, pokud jsou štěňata už od chovatele
zvyklá chodit na procházky a následovat pánečka je na půl vyhráno.Stačí
s vodítkem necukat a nepracovat,jen ho nechat stále prověšené.Během dvou
tří dnů si pejsek na vodítko zvykne.Chůze na vodítku je dozajista
důležitá, ale určitě bych to s ní nepřeháněla.Beru to jen jako malý
cvik.Protože stejně důležité je, aby malý bouvier
běhal na volno(samozřejmě ne po silnici), učil se následovat svého pána
a přiběhnout na jeho zavolání.To je samozřejmě vždy odměněno pamlskem a
velkou pochvalou.
Zde
mnohdy dělají lidé chybu, když přivolávají pejska jenom když se něco
děje,když přijde, tak ho připoutají a šlus je po běhání.Pejsek po několika
takovýchto zkušenostech reaguje následovně: po přivolání se pečlivě
rozhlédne,co že se to děje a pokud se rozhodne přijít k pánečkovi,
určitě ne s radostí, spíš ale zůstane mimo dosah, aby ho nebylo možné
připnout.Je důležité přivolávat i jenom cvičně a po několika krocích nebo po
chvíli v sedě pejska zase pustit.
Cviky
přivolání jsou podle zkušeních řádů dva.
První“
KE MNĚ“- pes přibíhá před psovoda a sedá si před něj.Při nácviku se používá
ruka s pamlskem před tělem.U malého štěňátka si můžeme pomoci tleskáním
dlaněmi.Tleskání na nás upozorní i v momentě, kdy se pejsek
zapomene (to se občas stane).
Druhý
„K NOZE“ ,ten se provádí za pochodu, nebo v klidu.U tohoto cviku se pes
přiřadí k levé noze psovoda.K povelu k noze se také přidává známé
tlesknutí o nohu.POZOR toto tlesknutí je pomocný povel k cviku
k noze!NE k cviku ke mně!
Většinou
se u štěňátek používá přivolání „KE MNĚ“, můžeme couvat a štěňátko
k nám jde přímo, nebývá problém s provedením cviku.
Ke
cviku „K NOZE“ se vrátím až později.
Po té
co si pejsek zvykne na vodítko, začínáme co nejdříve s vycházkami do
různých prostředí.Ideální je když je štěně vychováváno v rodině, je tak
seznámeno se spoustou ruchů a zvuků již jako maličké.Přinejmenším v něm
hlasité zvuky nebudí panickou hrůzu.Každopádně období prvního půl roku je
obdobím, kdy zvykáme pejska na různá zvířata ,auta, ruch města, na lidi a
hodně lidiček a po třetím očkování je také vhodné vyrazit na cvičák a
seznámit sebe i pejska s jinými psy a lidmi.
Odmalička také učíme štěňátko hrát si
s balónkem,uzlem nebo dalšími předměty a pokaždé když pejsek s aportkem běhá, chválíme ho jak se šikovný,že drží aportek.
V této době se také některá štěňátka naučí
štěkat na povel, je určitě dobré to zkusit a v okamžiku kdy pejsek na
něco štěká (a není to zakázané), opakovat mu povel „ŠTĚKEJ“ a pokud
třeba jen blafne pak je opět pochvala,POŘÁDNÁ…..
Pokud
se s pejskem přetahujeme o hadr nebo uzel, dbáme aby nedrželo jen za
špičky, ale aby zákus byl jak se říká plný až na zadní zuby a je dobré
nechávat štěně vyhrát, aby získalo sebedůvěru.Ne však pokaždé, to by nebylo
motivační,úspěšnost by měla být 50-70%.Přizpůsobila bych ji povaze zvířete,
někdo je bojovník a snadné vítězství ho nebaví někdo se zase nechá
snadno odradit.A ještě jedna věc.Často se používá jako výcviková pomůcka
míček na šňůrce.Je to bezva věc, ale ne na nácvik kousání.Při přetahování se
pes učí držet za špičky, zákusy ztrácejí na kvalitě,přesněji řečeno jdou do
háje.Takže s touto pomůckou ano-hrát si , běhat, házet,ale nepřetahovat
se a nepoužívat k nácviku tahání.To je lepší využít jiné pomůcky, jako
třeba malé pešky(Hadrové nebo kožené).
Pokud vyrazíte na cvičiště, počítejte s tím, že pejsek nebude reagovat
tak jak jste zvyklí z domova.Je to hodně rušivé a náročné prostředí a je
důležité držet se v první řadě zásad k získávání důvěry.Z toho co
umí doma udělá váš miláček na cvičáku zhruba 50%, pokud zvládne víc, pak jste
oba skvělí.
Kromě různých jiných překážek
najdete na většině cvičišť i kladinu.Tuto překážku je dobré nacvičovat dokud
je štěně malé(má nízko těžiště).Při nácviku se určitě poraďte
s instruktorem.Jedna ruka(levá) by měla vždy být pod břichem štěněte(jistí,
aby nespadlo),druhá pak drží pamlsek před čumáčkem,nebo pokládá pamlsky na
kladinu.
Tento cvik je taková prověrka
důvěry , kterou jste si už získali, a tak to nepokazte!!!
Na závěr chci zdůraznit
důležitost odměn a pochval.Pejsek by měl na vás vždy poznat, že máte
radost.Nebojte se ji dát najevo.Úsměv a pořádné poplácání nejsou od věci.Je
chybou když si psovod myslí, že kousek piškotu nahradí pořádnou
pochvalu.Omyl!Do budoucna to bude právě na opak, odměnou vašemu pejskovi bude
váš úsměv a slovíčko „hodný“ (Syn s oblibou používá spojení „hodný
pes“.).
|