Dnešní datum: 21. 09. 2018     | Hlavní stránka | Propozice ke stažení | Odkazy | Diskuzní fórum | Rozšířené vyhledávání   
ORGANIZACE
Výbor klubu
Zápisy
Klubové normativy
Členství v klubu
Seznam členů
Články

CHOVATELSTVÍ
Chovatelské stanice
Databáze jedinců
Chovní psi
Chovné feny
Svody dorostu
Bonitace
Výsledky RTG DKK
Plemenná kniha (od r. 2000)
Nakryté feny

VÝSTAVY
Výsledky výstav
Články

VÝCVIK
Klubové výcvikové tábory Mistrovství světa 2010
Články

INZERCE
Seznam inzerátů
Vložení inzerátu

FOTOGALERIE

Galerie
Přidat obrázek

Kniha návštěv

CVIČÍME S BOUVIEREM - část 1
Vydáno dne 21. 06. 2011 (1722 přečtení)



Cvičíme s bouvierem

Cvičíme s bouvierem

Tak na začátek.Hodně lidí se mě ptá , jestli se dá s Bouvierem cvičit a někteří jsou i překvapení, když toto plemeno na cvičišti potkají.Dokonce i rozhodčí , který Amandu už mnohokrát pískal na závodech nedávno v hlášení výsledků nazval Amandu a Gastona Černými teriéry. V zahraničí jsem na cvičáku nikdy nebyla(třeba se to změní), a tak nevím jestli je to tam jiné, ale určitě by to jinak mělo být.

Cvičím od svých 14-ti let  a nedokážu si představit, že bych toho jen tak nechala.Prvotní zkušenosti jsem měla hlavně s německými ovčáky, a tak můžu i trošku porovnávat a mnohdy se mi to hodí.Znám myšlení ovčáků a to mi umožňuje vidět rozdíl i v potřebě přístupu k výcviku bouviera(ale i mnoha jiných plemen).

Amandou-čtyřletou bouvierkou máme složené zkoušky ZM,ZVV1 a v těchto kategoriích i spoustu závodů a nově i ZPS1-zkoušku psa stopaře.A protože se chystáme prolomit ledy i v Ipu, ráda bych se podělila se svými zkušenostmi i s ostatními majiteli bouvierů, především s těmi , kteří začínají.A vy, kteří už jste zkušení ,berte moje příspěvky, třeba jako začátek diskuse.

Pavla Borkovcová


Pěkně od začátku

K novému majiteli se většinou štěňata dostávají v rozmezí 2-3měsíců věku.V tomto období se k opravdovému cvičení nedostaneme ani náhodou, ale přesto můžeme udělat hodně, hlavě pro to , aby náš budoucí šampión byl vyrovnaný a práce s ním nám byla radostí.

  Nejdříve začínáme budovat „něco“ co budeme později mockrát potřebovat a to je důvěra.Zatím malé štěňátko se učí, že nám může věřit a pokud budeme dobří, spravedliví a budeme dodržovat jasně stanovená pravidla vychováme psa,který za nás bude dýchat a o našich povelech nebude uvažovat, protože bude vědět, že všechno co po něm chceme je pro něj dobré.To nás, ale k mnohému zavazuje a vkládá na naše bedra kus odpovědnosti.Důležité je při získávání důvěry neklást na pejska nepřiměřené nároky.Chtít po něm pouze cviky a úkoly, které může splnit a nejsou mu nebezpečné nebo jejich plnění nepříjemné.To vše musí být krok za krokem, časem(dodávám po letech) bude pes plnit i úkoly  pro něj nepříjemné a nepřirozené.Ale to až po té co vám bude plně důvěřovat.

Takže budování důvěry je to , s čím začínáme hned.K tomu hned v prvních dnech a týdnech přibude obojek a vodítko, pokud jsou štěňata už od chovatele zvyklá chodit na procházky a následovat pánečka je na půl vyhráno.Stačí s vodítkem necukat a nepracovat,jen ho nechat stále prověšené.Během dvou tří dnů si  pejsek na vodítko zvykne.Chůze na vodítku je dozajista důležitá, ale určitě bych to s ní nepřeháněla.Beru to jen jako malý cvik.Protože stejně důležité je, aby malý bouvier běhal na volno(samozřejmě ne po silnici), učil se následovat svého pána  a přiběhnout na jeho zavolání.To je samozřejmě vždy odměněno pamlskem a velkou pochvalou.

Zde mnohdy dělají lidé chybu, když přivolávají pejska jenom když se něco děje,když přijde, tak ho připoutají a šlus je po běhání.Pejsek po několika takovýchto zkušenostech reaguje následovně: po přivolání se pečlivě rozhlédne,co že se to děje a pokud se rozhodne přijít k pánečkovi, určitě ne s radostí, spíš ale zůstane mimo dosah, aby ho nebylo možné připnout.Je důležité přivolávat i jenom cvičně a po několika krocích nebo po chvíli v sedě pejska zase pustit.

Cviky přivolání jsou podle zkušeních řádů dva.

První“ KE MNĚ“- pes přibíhá před psovoda a sedá si před něj.Při nácviku se používá ruka s pamlskem před tělem.U malého štěňátka si můžeme pomoci tleskáním dlaněmi.Tleskání na nás upozorní i v momentě, kdy se pejsek  zapomene (to se občas stane).

Druhý „K NOZE“ ,ten se provádí za pochodu, nebo v klidu.U tohoto cviku se pes přiřadí k levé noze psovoda.K povelu k noze se také přidává známé tlesknutí o nohu.POZOR toto tlesknutí je pomocný povel k cviku k noze!NE k cviku ke mně!

Většinou se u štěňátek používá přivolání  „KE MNĚ“, můžeme couvat a štěňátko k nám jde přímo, nebývá problém s provedením cviku.

Ke cviku „K NOZE“  se vrátím až  později.

Po té co si pejsek zvykne na vodítko, začínáme co nejdříve s vycházkami do různých prostředí.Ideální je když je štěně vychováváno v rodině, je tak seznámeno se spoustou ruchů a zvuků již jako maličké.Přinejmenším v něm hlasité zvuky nebudí panickou hrůzu.Každopádně období prvního půl roku je obdobím, kdy zvykáme pejska na různá zvířata ,auta, ruch města, na lidi a hodně lidiček  a po třetím očkování je také vhodné vyrazit na cvičák a seznámit sebe i pejska s jinými psy a lidmi.

   Odmalička také učíme štěňátko hrát si s balónkem,uzlem nebo dalšími předměty a pokaždé když pejsek s aportkem běhá, chválíme ho jak se šikovný,že drží aportek.

V této době se také některá štěňátka naučí štěkat na povel, je určitě dobré to zkusit a v okamžiku kdy pejsek na něco štěká (a není to zakázané), opakovat mu povel „ŠTĚKEJ“  a pokud třeba jen blafne pak je opět pochvala,POŘÁDNÁ…..

Pokud se s pejskem přetahujeme o hadr nebo uzel, dbáme aby nedrželo jen za špičky, ale aby zákus byl jak se říká plný až na zadní zuby a je dobré nechávat štěně vyhrát, aby získalo sebedůvěru.Ne však pokaždé, to by nebylo motivační,úspěšnost by měla být 50-70%.Přizpůsobila bych ji povaze zvířete, někdo je bojovník a snadné vítězství ho nebaví  někdo se zase nechá snadno odradit.A ještě jedna věc.Často se používá jako výcviková pomůcka míček na šňůrce.Je to bezva věc, ale ne na nácvik kousání.Při přetahování se pes učí držet za špičky, zákusy ztrácejí na kvalitě,přesněji řečeno jdou do háje.Takže s touto pomůckou ano-hrát si , běhat, házet,ale nepřetahovat se a nepoužívat k nácviku tahání.To je lepší využít jiné pomůcky, jako třeba malé pešky(Hadrové nebo kožené).

      Pokud vyrazíte na cvičiště, počítejte s tím, že pejsek nebude reagovat tak jak jste zvyklí z domova.Je to hodně rušivé a náročné prostředí a je důležité držet se v první řadě zásad k získávání důvěry.Z toho co umí doma udělá váš miláček na cvičáku zhruba 50%, pokud zvládne víc, pak jste oba skvělí.

Kromě různých jiných překážek najdete na většině cvičišť i kladinu.Tuto překážku je dobré nacvičovat dokud je štěně malé(má nízko těžiště).Při nácviku se určitě poraďte s instruktorem.Jedna ruka(levá) by měla vždy být pod břichem štěněte(jistí, aby nespadlo),druhá pak drží pamlsek před čumáčkem,nebo pokládá pamlsky na kladinu.

Tento cvik je taková prověrka důvěry , kterou jste si už získali, a tak to nepokazte!!!

Na závěr chci zdůraznit důležitost odměn a pochval.Pejsek by měl na vás vždy poznat, že máte radost.Nebojte se ji dát najevo.Úsměv a pořádné poplácání nejsou od věci.Je chybou když si psovod myslí, že kousek piškotu nahradí pořádnou pochvalu.Omyl!Do budoucna to bude právě na opak, odměnou vašemu pejskovi bude váš úsměv a slovíčko „hodný“ (Syn s oblibou používá spojení „hodný pes“.).

 

 



( administrator | Komentářů: 0 | Komentovat | Informační e-mailVytisknout článek )

© BCB 2018