POZNÁVÁME FLANDERSKÉHO BOUVIERA (autor:Létizia Sabatini-Bandini)

POZNÁVÁME FLANDERSKÉHO BOUVIERA (autor:Létizia Sabatini-Bandini)
Vydáno dne 08. 07. 2011 (3207 přečtení)

Typ plemene představován souborem znaků zanesených ve standardu, které nám pomáhají vybrat jedince, jenž se co nejvíce přibližuje stanovenému typu flanderského bouviera. Určujícími prvky našeho plemene jsou vlastnosti povahy, hlavy, srsti, chůze a postavy.

POZNÁVÁME FLANDERSKÉHO BOUVIERA

POVAHA

Flanderský bouvier je pes pracovní, specializovaný na doprovod a obranu stád dobytka. A proto je nezbytné, aby se v jeho povaze nacházely typické rysy patrné v chování lupoidních šakaloidních - vodičů i molosoidních - obránců.

Iniciativa a obezřetnost flanderského bouviera jsou vlastnostmi, bez kterých by se tento pes nemohl obejít při práci na farmě a na polích, kde se musí často sám a rychle rozhodovat bez zásahu člověka.

Energie a smělost jsou také podstatnými vlastnostmi bouviera, díky nimž je schopný pracovat u dobytka. Nezapomínejme nikdy na rozdílnost povahy psa a krávy! V jeho pohledu musíme rozeznat toho ostražitého odvážlivce, jak ho popisuje standard. Lhostejný bouvier nebo hýčkaný "dandy" je přesným opakem typické povahy tohoto plemene.

HLAVA

Hlava představuje jeden z nejmarkantnějších historicko-genetických znaků tohoto plemene. Pokud je hlava korektní, nalezneme na ní znak předků - respektuje rovnováhu mezi různými komponenty vyžadovanými standardem. Stejně tak můžeme konstatovat, že šakalomolosoidní a lupoidní znaky se mísí v dokonalé harmonii. I toto opravňuje oficiální postavení plemene bouviera na konci první skupiny FCI.

Především je třeba zdůraznit, že poměr mezi délkou lebeční a čenichové partie musí být vždy 3:2 a v horní linii jsou tyto části vždy paralelní. Sbíhavé či rozbíhavé linie by psu propůjčovaly výraz typický pro jiná plemena, která se sice mohla podílet na vzniku bouviera, ale která se po roce 1965 (datum ofic. ustanovení standardu BdF) definitivně vzdálila standardu.

Příliš výrazný stop a frontální rýha svědčí o převaze nežádoucích molosoidních znaků a jsou tedy penalizovány.

Ve standardu je uvedeno, že typický čenich nesmí být špičatý a že lehce oválné oči je možné spojit horizontální osou, což dokazuje, že ani prvky lupoidní nemohou u bouviera převažovat.

SRST

Srst flanderského bouviera je ochranou schránkou zvířete žijícího venku. Je přizpůsobena klimatickým podmínkám specifickým pro země původu. Chrání psa, slouží mu jako kabát proti zimě a vlku, ale také proti horku. Je to srst, která bouvierovi umožňuje snášet klimatické teplotní výkyvy v oblasti, ze které se šiřil.

Musí být respektována rovnováha mezi krycí srstí a podsadou. Není nutné flanderského bouviera koupat, ale kartáčovat ho vhodným prostředkem. Chyby v této oblasti mají za následek těžko odstranitelné vedlejší účinky.

Načesaná, nablýskaná, přehnaně upravovaná srst je zcela mimo typ tohoto plemene.

CHŮZE

Chůze je výsledkem všech morfologických faktorů, které dovolují psu přemisťovat se harmonickým a mrštným způsobem as co nejmenší možnou ztrátou, při jeho využití coby honáckého psa, ale také psa sloužícího policii, psa civilní obrany, stopaře a sportovního jedince To vše záleží na čtvercovém tvaru bouviera.

Tělo bouviera musí být podsadité a dokonale čtvercové (obr.1). Délka od bodu ramen k bodu zadku musí být stejná jako výška v kohoutku (viz. standard).

Jakákoli šikmá linie zad není typická pro toto plemeno. Může tak akorát dát ve výstavním kruhu psovi vzhled, jaký špatný rozhodčí nazývá "pozoruhodným". Nesprávná linie zad ničí celkovou vyváženost bouviera (obr. 2,3,4)

Jestliže je záď příliš kloněná, snaží se pes dávat zadní končetiny více dopředu pod sebe, a tak se snižuje i důkladnost pohybu. V této pozici, kdy jsou končetiny příliš vysunuté, dává držení zadních končetin špatnou výslednici. je to způsobeno úsilím vynakládaným na zvednutí těla, jehož následkem je zbytečné mrhání energií, předčasná únava a vadnost chůze.

Přední končetiny musí být dokonale rovné. Úhlení ramene je kolem 120^o, aby ulehčilo pohyb loktů. Tyto jsou navzájem paralelní a dobře přiléhají k tělu.

Příliš otevřený úhel a důsledkem toho příliš rovné rameno zmenšuje šířku kroku psa. Pes drží končetiny pod sebou a zmenšuje tím možnost zakreslit psa do čtverce.

Příliš sevřený úhel s podúhlenou zadní končetinou (tedy mimo standard) dává bouvierovi vzhled připomínající kachnu a způsobuje i mnohé překážky při základních pohybech během práce.

Vertikální linie procházející kohoutkem A.A jde bodem loktu, po délce předních končetin k zadní straně zápěstí. Záprstí lehce nakloněné dopředu vytváří s touto vertikální linií úhel 15^o .

Jsou dvě pomyslné linie, kolmé k zemi, které vymezují se striktní přesností zaúhlení zadní končetiny.

První BB (standard) vychází z nejvystouplejšího bodu kyčle, hřebene kyčelní kosti a postupuje až k zemi procházejíce čéškou.

Druhá CC, paralelní s první linií, se spouští z bodu zadku, sedací kosti, prochází bodem hlezna a kopíruje zadní okraj nártu, který je kolmý k zemi (standard).

Zaúhlení odpovídající tomuto popisu mají:

1/ Funkční důvod -zajišťují kvalitu rázu skoků. Schopnost flanderského bouviera skákat, dopadat zpět na místo jako gumový míč je základním prvkem utvářejícím typ bouviera. Ulehčují mimoto rychlý obrat, na němž je založena práce bouviera u dobytka.

2/ Hygienický důvod - jsou to právě tyto sklony, které chrání stehenní klouby, před zašpiněním při špatném držení.

Pokud jsou tlapy příliš vzadu, ve vztahu ke kolmici spuštěné z bodu zadku, úhlení je nesprávné (obr.. 2,3,4). Celá zadní končetina snižuje a dává psovi netypický postoj. Může dojít až k extrému, kdy je hlava držena dozadu, krk je jako roura od kamen, což dává psovi udivený výraz, který rozhodně nenajdeme popsaný v žádné části standardu.

Tento postoj je na naopak normální u molosoida (obr. 4) Je zřejmé, že problémem zde není jen estetický pořádek. Jedná se spíše o změny možností pohybu ovlivněné tvarem kostry. Moc dlouhý klus, který je toho důsledkem (a který znovu opakuji, působí velmi podivně), ubírá na možnosti specifického využití flanderského bouviera.

TĚLO

jakmile jdou u kteréhokoli plemene typ a funkce ruku v ruce, je vcelku logické, že rozměry jedince budou základem pro jeho práci a tedy i typické. Tak je tomu i u flanderského bouviera. Mrštný a pružný pohyb je nepostradatelný pro práci na polích a pastvinách. Těžší a vyšší těla, která standard nepopisuje, nejsou vhodná. Nachází se již mimo typ BdF. Stejně tak příliš malí psi nesplňují požadavky standardu.

Ideálem a nejtypičtějším zůstává to, co popisuje standard. Ideálem pro psa je 65 cm, pro fenu 62 cm v kohoutku. Chovatel, který provádí správný výběr, to nikdy nesmí přestat brát v úvahu.

obr. 1 - Standard

- horizontální linie zad - pes vepsaný do čtverce