POVAHA
Flanderský bouvier
je pes pracovní, specializovaný na doprovod a obranu stád dobytka. A proto je
nezbytné, aby se v jeho povaze nacházely typické rysy patrné v chování
lupoidních šakaloidních - vodičů i molosoidních - obránců.
Iniciativa a
obezřetnost flanderského bouviera jsou vlastnostmi, bez kterých by se tento pes
nemohl obejít při práci na farmě a na polích, kde se musí často sám a rychle
rozhodovat bez zásahu člověka.
Energie a smělost
jsou také podstatnými vlastnostmi bouviera, díky nimž je schopný pracovat u
dobytka. Nezapomínejme nikdy na rozdílnost povahy psa a krávy! V jeho pohledu
musíme rozeznat toho ostražitého odvážlivce, jak ho popisuje standard.
Lhostejný bouvier nebo hýčkaný "dandy" je přesným opakem typické
povahy tohoto plemene.
HLAVA
Hlava představuje
jeden z nejmarkantnějších historicko-genetických znaků tohoto plemene. Pokud je
hlava korektní, nalezneme na ní znak předků - respektuje rovnováhu mezi různými
komponenty vyžadovanými standardem. Stejně tak můžeme konstatovat, že
šakalomolosoidní a lupoidní znaky se mísí v dokonalé harmonii. I toto opravňuje
oficiální postavení plemene bouviera na konci první skupiny FCI.
Především je třeba
zdůraznit, že poměr mezi délkou lebeční a čenichové partie musí být vždy 3:2 a
v horní linii jsou tyto části vždy paralelní. Sbíhavé či rozbíhavé linie by psu
propůjčovaly výraz typický pro jiná plemena, která se sice mohla podílet na
vzniku bouviera, ale která se po roce 1965 (datum ofic. ustanovení standardu
BdF) definitivně vzdálila standardu.
Příliš výrazný stop
a frontální rýha svědčí o převaze nežádoucích molosoidních znaků a jsou tedy
penalizovány.
Ve standardu je
uvedeno, že typický čenich nesmí být špičatý a že lehce oválné oči je možné
spojit horizontální osou, což dokazuje, že ani prvky lupoidní nemohou u
bouviera převažovat.
SRST
Srst flanderského
bouviera je ochranou schránkou zvířete žijícího venku. Je přizpůsobena
klimatickým podmínkám specifickým pro země původu. Chrání psa, slouží mu jako
kabát proti zimě a vlku, ale také proti horku. Je to srst, která bouvierovi
umožňuje snášet klimatické teplotní výkyvy v oblasti, ze které se šiřil.
Musí být
respektována rovnováha mezi krycí srstí a podsadou. Není nutné flanderského bouviera
koupat, ale kartáčovat ho vhodným prostředkem. Chyby v této oblasti mají za
následek těžko odstranitelné vedlejší účinky.
Načesaná,
nablýskaná, přehnaně upravovaná srst je zcela mimo typ tohoto plemene.
CHŮZE
Chůze je výsledkem
všech morfologických faktorů, které dovolují psu přemisťovat se harmonickým a
mrštným způsobem as co nejmenší možnou ztrátou, při jeho využití coby honáckého
psa, ale také psa sloužícího policii, psa civilní obrany, stopaře a sportovního
jedince To vše záleží na čtvercovém tvaru bouviera.
Tělo bouviera musí
být podsadité a dokonale čtvercové (obr.1). Délka od bodu ramen k bodu zadku
musí být stejná jako výška v kohoutku (viz. standard).
Jakákoli šikmá
linie zad není typická pro toto plemeno. Může tak akorát dát ve výstavním kruhu
psovi vzhled, jaký špatný rozhodčí nazývá "pozoruhodným". Nesprávná
linie zad ničí celkovou vyváženost bouviera (obr. 2,3,4)
Jestliže je záď
příliš kloněná, snaží se pes dávat zadní končetiny více dopředu pod sebe, a tak
se snižuje i důkladnost pohybu. V této pozici, kdy jsou končetiny příliš
vysunuté, dává držení zadních končetin špatnou výslednici. je to způsobeno
úsilím vynakládaným na zvednutí těla, jehož následkem je zbytečné mrhání
energií, předčasná únava a vadnost chůze.
Přední končetiny musí
být dokonale rovné. Úhlení ramene je kolem 120o, aby ulehčilo pohyb
loktů. Tyto jsou navzájem paralelní a dobře přiléhají k tělu.
Příliš otevřený
úhel a důsledkem toho příliš rovné rameno zmenšuje šířku kroku psa. Pes drží končetiny
pod sebou a zmenšuje tím možnost zakreslit psa do čtverce.
Příliš sevřený úhel
s podúhlenou zadní končetinou (tedy mimo standard) dává bouvierovi vzhled
připomínající kachnu a způsobuje i mnohé překážky při základních pohybech během
práce.
Vertikální linie
procházející kohoutkem A.A jde bodem loktu, po délce předních končetin k zadní
straně zápěstí. Záprstí lehce nakloněné dopředu vytváří s touto vertikální
linií úhel 15 o .
Jsou dvě pomyslné
linie, kolmé k zemi, které vymezují se striktní přesností zaúhlení zadní
končetiny.
První BB (standard)
vychází z nejvystouplejšího bodu kyčle, hřebene kyčelní kosti a postupuje až k
zemi procházejíce čéškou.
Druhá CC, paralelní
s první linií, se spouští z bodu zadku, sedací kosti, prochází bodem hlezna a
kopíruje zadní okraj nártu, který je kolmý k zemi (standard).
Zaúhlení
odpovídající tomuto popisu mají:
1/ Funkční důvod -zajišťují kvalitu rázu
skoků. Schopnost flanderského bouviera skákat, dopadat zpět na místo jako
gumový míč je základním prvkem utvářejícím typ bouviera. Ulehčují mimoto rychlý
obrat, na němž je založena práce bouviera u dobytka.
2/ Hygienický důvod - jsou to právě tyto
sklony, které chrání stehenní klouby, před zašpiněním při špatném držení.
Pokud jsou tlapy
příliš vzadu, ve vztahu ke kolmici spuštěné z bodu zadku, úhlení je nesprávné
(obr.. 2,3,4). Celá zadní končetina snižuje a dává psovi netypický postoj. Může
dojít až k extrému, kdy je hlava držena dozadu, krk je jako roura od kamen, což
dává psovi udivený výraz, který rozhodně nenajdeme popsaný v žádné části
standardu.
Tento postoj je na
naopak normální u molosoida (obr. 4) Je zřejmé, že problémem zde není jen
estetický pořádek. Jedná se spíše o změny možností pohybu ovlivněné tvarem
kostry. Moc dlouhý klus, který je toho důsledkem (a který znovu opakuji, působí
velmi podivně), ubírá na možnosti specifického využití flanderského bouviera.
TĚLO
jakmile jdou u
kteréhokoli plemene typ a funkce ruku v ruce, je vcelku logické, že rozměry
jedince budou základem pro jeho práci a tedy i typické. Tak je tomu i u
flanderského bouviera. Mrštný a pružný pohyb je nepostradatelný pro práci na
polích a pastvinách. Těžší a vyšší těla, která standard nepopisuje, nejsou
vhodná. Nachází se již mimo typ BdF. Stejně tak příliš malí psi nesplňují požadavky
standardu.
Ideálem a
nejtypičtějším zůstává to, co popisuje standard. Ideálem pro psa je 65 cm, pro fenu 62 cm v kohoutku. Chovatel, který provádí správný výběr, to nikdy nesmí přestat brát
v úvahu.
obr. 1 - Standard
- horizontální linie zad -
pes vepsaný do čtverce
- AA prochází bodem
loktu (a(, sleduje zadní stranu předloktí (a-b)
- BB prochází
čéškou
- CC prochází bodem
hlezna (d) a lemuje zadní stranu nártu (d-c), ten je kolmý k zemi
obr. 2 - mimo
standard
-
spáditý vzadu, linie vzestupná, vyvýšená šije
obr. 3 -mimo
standard
-
podúhlený vpředu i vzadu, linie vzestupná
obr. 4 - mimo
standard
-
vzadu podúhlený, vpředu strmý, linie vzstupná, vyvýšená šije, vyčnívající
hrudník, molosoidní vzhled
Psi představovaní
obrázky 2,3,4 nemohou být zakresleni do čtverce
Převzato
z francouzského bulletinu 15/11/1997
(zpravodaj
BdFCB 3/1999)
přeložila
Renáta Nová